Vyhořet či nevyhořet, to je oč tu běží

Vyhořet či nevyhořet?
Psychiatrička radí, jak rozpoznat hrozbu a bránit se

Dnešní bláznivá doba přináší velké výzvy pro psychické zdraví nejen našich pacientů, ale i nás samotných a našich spolupracovníků. Téma syndromu vyhoření je pro zdravotníky obzvláště aktuální. V nedávném webináři se o své odborné znalosti podělila MUDr. Jana Poradovská, psychiatrička z ambulance PRoduši, a nabídla cenné rady, jak tento stav včas identifikovat a jak mu předcházet.

Co je syndrom vyhoření a jak se liší od deprese?

Prvním krokem je pochopení, že syndrom vyhoření není duševní choroba, ale psychosociální jev vznikající z chronického pracovního stresu, který se nepodařilo úspěšně zvládnout. Charakterizují ho tři hlavní dimenze: pocit vyčerpání a úbytku energie, mentální odstup či cynismus vůči práci a snížená profesní výkonnost.

Zásadní je rozlišení mezi vyhořením a depresí. Zatímco vyhoření je vždy spojeno s prací nebo profesní rolí , deprese zasahuje do všech oblastí života. Člověk trpící vyhořením si může říkat: „Už nechci chodit do té práce, nechci vidět ty lidi,“ ale jinak má chuť žít. Naopak u deprese se objevují myšlenky jako: „Já jsem špatný, nic nemá smysl“. Dovolená může u vyhoření přinést dočasné zlepšení, u deprese však mívá minimální efekt.

Varovné signály a rizikové faktory

Syndrom vyhoření se projevuje na třech úrovních. Mezi tělesné příznaky patří chronická únava, která nemizí ani po odpočinku, poruchy spánku, bolesti hlavy a svalové napětí. Po psychické stránce se může objevit cynismus, pocity nekompetence, úzkostné prožívání a ztráta smyslu. V chování se to projevuje sníženou výkonností, prokrastinací, sociálním stažením a únikovými strategiemi, jako je například nadměrné sledování seriálů (binge-watching).

Mezi nejohroženější profese patří ty, které se věnují duševnímu zdraví, pedagogice a medicíně. Riziko zvyšují i osobnostní rysy jako perfekcionismus, nízká asertivita a vysoká potřeba uznání. Mýtem je, že ten, kdo svou práci miluje, nemůže vyhořet. Právě naopak – nadšenci a lidé s vysokou vnitřní motivací patří k nejrizikovějším skupinám. Fáze nadšení je totiž prvním krokem v modelu vyhoření.

Prevence a cesta k rovnováze

Klíčem k prevenci je schopnost nastavit a udržet si hranice. To zahrnuje i tzv. digitální detox, který prokazatelně snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. V pracovním prostředí hrají důležitou roli supervize a balintovské skupiny, které pomáhají zpracovávat náročné situace a předcházet vyčerpání.

Na závěr zazněla silná myšlenka, kterou stojí za to si připomínat: „Starat se o sebe a mít svoje zdraví na prvním místě není sobectví“. Abychom se mohli starat o druhé, musíme mít z čeho brát. Tato péče o sebe sama není luxus, ale nutnost pro udržitelný a zdravý profesní i osobní život.

‍

Pro plný záznam webináře vyplňte kontaktní formulář.