Zápisky z mise Lékařů bez hranic

Organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières) již přes 50 let poskytuje zdravotnickou pomoc tam, kde je nejvíce potřeba. Jejich práce se neomezuje pouze na poskytování zdravotnické péče v krizových oblastech, ale zahrnuje i školení místního personálu, komunikaci o globálních problémech a poskytování svědectví o situacích, které by jinak zůstaly skryty. V nedávném webináři se lékař Daniel Hujo a manažerka pro filantropii Michaela Ledererová podělili o své zkušenosti a myšlenky o práci v této organizaci.

1. Motivace zapojit se do Lékařů bez hranic

Motivace pro vstup do Lékařů bez hranic je často hluboce osobní. Daniel sdílel, že myšlenka pomáhat v krizových oblastech ho provázela už od studií medicíny. Stejně tak Michaela, která přišla do neziskového sektoru z firemního prostředí, zdůraznila svou touhu vykonávat práci, která má hlubší smysl. Oba zdůrazňují, že jejich cesta nebyla jen o osobním naplnění, ale i o pocitu odpovědnosti vrátit společnosti něco zpět.

2. Proces přípravy a nároky na účastníky misí

Zájemci o mise procházejí náročným procesem výběru, který zahrnuje nejen odborné kvalifikace, ale i schopnost pracovat v týmu, přizpůsobivost a psychickou odolnost. Daniel popsal, že jako anesteziolog musel doložit rozsáhlý seznam praktických zkušeností a absolvovat pohovor s mezinárodní komisí. Michaela dodala, že nejen zdravotnické, ale i nezdravotnické profese, jako logistika, nebo finance, hrají klíčovou roli v misích, protože bez nich by nebylo možné efektivně fungovat.

3. Každodenní práce na misi

Mise Lékařů bez hranic se odehrávají v různorodých podmínkách. Daniel vzpomínal na svou první misi v Jemenu, kde jeho práce zahrnovala nejen anesteziologické úkony, ale i sestavování operačního sálu od základu. Vedle toho zdůraznil, že většina práce v krizových oblastech spočívá v improvizaci, a to jak v oblasti technického vybavení, tak i v diagnostice a léčbě.

4. Výzvy a momenty frustrace

Jedním z nejtěžších aspektů misí je nejistota a omezené zdroje. Daniel popsal momenty, kdy léky nedorazily kvůli blokádě, nebo zpoždění, což vedlo k nutnosti improvizovat. Jindy se ocitl v situaci, kdy nemohl zasáhnout, protože bezpečnostní protokoly mu neumožnily dostat se na místo. Tyto zkušenosti podle jeho slov formují schopnost pracovat pod tlakem, a hledat efektivní řešení i v těch nejnepříznivějších podmínkách.

5. Dopad na osobní život a výzvy po návratu

Práce v krizových oblastech má nepopiratelný dopad na osobní život. Podpora rodiny a okolí je klíčová, ale ne vždy samozřejmá. Daniel zdůraznil, že jeho rozhodnutí vyrazit na misi bylo pro jeho blízké těžké, ale nakonec přijatelné díky jasně nastaveným bezpečnostním protokolům organizace. Po návratu se často potýkal s kulturním šokem a rozdílem v prioritách mezi krizovými oblastmi a pohodlím českého prostředí.

Závěr

Mise Lékařů bez hranic jsou nejen profesní výzvou, ale i hluboce lidskou zkušeností. Ačkoli jsou plné výzev a nejistot, nabízejí jedinečnou příležitost pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Příběhy Daniela Huja a Michaely Ledererové ukazují, že touha pomáhat a schopnost přizpůsobit se může překonat i ty největší překážky.

‍

Pro plný záznam webináře vyplňte kontaktní formulář.

‍

‍